Nuncius Luigi Pezzuto řekl v rádiu Mir Medjugorje:
„Přemýšlíme o tom, jak zapojit biskupy v rámci všeobecné Církve, aby nejen přijeli do Medjugorje, ale také aby se sami angažovali v organizaci ve svých diecézích na příchodu mladých na Festival mládeže do Medjugorje, aby se tím nezabývali pouze laici a kněží. A to platí o všech poutích.Potřebujeme dojít k tomu, aby biskupové byli těmi, kteří budou organizovat poutě svých věřících do Medjugorje, aby se tak dosáhlo pravé mariánské úcty, která má být ‚kristocentrická‘ – prohlásil apoštolský nuncius v BiH, arcibiskup Luigi Pezzuto, který vystoupil v programu rádia Mir Medjugorje hned po zakončení 30. festivalu mládeže. Při této příležitosti pronesl v rádiu Mir Medjugorje i následující zamyšlení nad Mladifestem.
Modlitba je srdce všeho
“Letošní festival mládeže vidím velmi pozitivně, co se týká přednášejících i těch, kteří je pozvali, aby přišli. Spokojený jsem i s obsahem, který je mladým nabízen. Musím říci i to, že jsem optimistický a vidím velmi pozitivně to, co je odpovědí mladých na obsah programu a katecheze. Například, festival oficiálně skončil v pondělí, ale tisíce mladých byly i v úterý na Križevaci a také kostel byl při ranní mši přeplněný.
Já jsem v Bosně a Hercegovině již šest let a byl jsem seznámen s Festivalem mládeže, věděl jsem o něm, i když jsem se ho neúčastnil. Jsem zde teprve podruhé, ale z kontaktů, které mám s řeholníky, kteří tady působí, jsem Festival mládeže znal. S příchodem apoštolského vizitátora je potřeba vstoupit na jinou úroveň v pastoračním smyslu. Nejedná se o nějakou izolovanou záležitost, ale je to událost, kterou je třeba začlenit do celé pastorace farnosti Medjugorje.
Obsahem Festivalu jsou katecheze, modlitby… Modlitba je srdcem všeho. Všechno to probouzí srdce mladých, dětí i dospělých. A to je pastorace, je to ono, co tento rok bylo velmi důležité a to je otevírání se Církve. Dříve to byla téměř soukromá záležitost omezená na tuto oblast. Teď tomu opravdu tak už není a nemůže tomu tak nadále být, řekl mons. Pezzuto.
S ním byl i apoštolský vizitátor se zvláštní úlohou pro farnost Medžugorje, arcibiskup Henryk Hoser, který řekl, že všichni, kteří s ním byli přítomní na Festivalu mládeže “pocítili, jak všeobecná Církev dýchá“.
“A nejedná se jenom o obecné dýchání Církve na všeobecné úrovni, ale zvláště o mladé, kteří sem přijeli, plní naděje, nadšení a radosti. I tento Festival mládeže potvrdil svoji kvalitu, jak dynamikou, tak obsahem. To bylo něco, co neustále rostlo. Nemyslím jen organizačně, ale i obsahově. Program Festivalu mladých je duchovní. Viděli jsme ty tisícovky mladých, kteří hodiny stáli na dlažbě za kostelem.
Představitelé Církve na Mladifestu
Poslouchali svědectví, zkušenosti, modlitby, pak následoval růženec, potom mše svatá – jako ústřední bod celého programu. Dlouhé hodiny seděli a někdy i tančili, aby se rozhýbali a mohli být dál přítomní při modlitbách. Mohlo se u nich zahlédnout to hluboké nadšení a spokojenost. Nejedná se přitom jen o mladé a všechny ty, kteří jsou zde fyzicky přítomní, ale díky médiím se jednalo téměř o tři miliony osob, které sledovaly Festival mládeže prostřednictvím live streamingu a televize.
„A chci zdůraznit ještě jednu věc – přítomnost církevních pastýřů mezi věřícími, kteří byli zde. V průběhu Festivalu mladých v Medjugorji bylo přítomno 14 pastýřů, představitelů Církve, kardinálů, arcibiskupů a biskupů, a mezi nimi byli tři, kteří jsou představitelé Svatého Stolce. A v krátkosti mohu jenom říci, že jsme všichni opravdu šťastní, protože Festival mládeže má světovou dimenzi“, řekl ardibiskup Hoser, který nám sdělil i názory církevních představitelů, kteří byli na Festivalu mládeže v Medjugorji.
“První reakce a první co musím říci, že biskupové, arcibiskupové a kardinálové, kteří přijeli z Říma a dalších míst, byli na prvním místě překvapení. Objevili jednu neznámou skutečnost, která byla často skrývána. Byli velmi pohnuti atmosférou, která byla na Festivalu mladých, nadšením a radostí, které mladí projevovali. Byli fascinováni schopností mladých, a to mi řekli, že si všímali, že dokážou setrvat v úplném tichu, a to se jedná o mladé, kteří neustále žijí v hluku, se sluchátky na uších. To, co kardinály a biskupy dojalo, byl ten způsob, kterým mladí reagovali na katecheze. Měli jsme dojem, že sedí, mlčí, že se nudí, protože je absolutní ticho, a potom, když katecheze skončí propukne aplaus, což znamená, že dávali pozor.
Všichni si povšimli dvou specifičností Medjugorje. První, o které jsme už mluvili, jsou zpovědi. 700 kněží, kteří byli přítomní, jsou zapálení pro zpověď. Během těch dnů, dlouhé hodiny zpovídali. Druhý aspekt, velmi důležitý, jsou adorace. Klanění Nejsvětější Svátosti oltářní a uctívání Kříže, protože to jsou liturgické úkony, které ve světě spolu se zpovědí, téměř vymizely. A třetí aspekt, kterého si povšimli, je modlitba růžence. Tady, na tomto místě se modlí Růženec. Růženec je v mnoha zemích považován za modlitbu babiček, a tady vidíme mladé s růžencem v ruce“, řekl mons. Hoser.
A svědectví víry v Medjugorji oslovilo i arcibiskupa Pezzuta.
“Jeden aspekt, který je dnes v Církvi potřeba zdůrazňovat je aspekt svědectví. Mladifest prožívám jako formaci, přípravu na podávání svědectví, ale stejně tak jako i určité praktické svědectví. Tady se nejedná jen o to, aby se někdo učil, jak se stát svědkem, ale je dovolována i možnost jak to svědectví prožívat v praxi. Jedná se o formaci, která probíhá na mentální úrovni i na úrovni modlitby.
Celé Medjugorje je kostelem
Tady, na tomto místě se tedy člověk i učí, připravuje na vydávání svědectví, ale je mu dávána i možnost, aby už i tady svědčil. Je jasné, že výsledku je možné dosáhnout jenom, když se koná společně. Když jsou oba dva póly aktivní. Co jsou ty dva póly? Z jedné strany jsou to kněží, ti, kteří zpovídají, ti, kteří kážou, hovoří s lidmi. Druhý pól jsou všeobecně věřící, v tomto případě mladí. Mluvíme-li o knězi určitým abstraktním způsobem, je to jedna věc, a úplně jinou věcí je, když mluvíme o knězi, který je v činnosti, je aktivní v kontaktu s věřícími. Zatímco kněz prožívá formaci v semináři a na bohoslovecké fakultě, v tom období se snaží pochopit, co znamená být knězem, ale když nastoupí do pastorační činnosti, prožívá tu svoji skutečnost – být knězem. Ty dva póly, o kterých jsme mluvili, jsem viděl na tomto Festivalu mládeže. Všimli jste si, poslední večer, když bylo poslání, kněží sestoupili a šli mezi mladé, modlili se nad nimi, a na druhé straně jsme viděli tu masu lidu, která jakoby se otevírala, aby přijala ty jejich vztažené ruce, které se nad nimi modlily o požehnání? Proč to všechno? Proč jsme to takhle připravili? Ten úkon byl důležitý jak pro kněze tak pro věřící. To gesto jak věřícím, tak kněžím říkalo, teď máte jít a vydávat svědectví. To svědectví, které bylo cítit a bylo podáváno v těchto dnech, nebylo poskytováno jenom v prostorách kostela, na vnějším oltáři, ale v celé farnosti Medjugorje.
Někdo mi řekl, že celá farnost Medjugorje, celé místo se stalo jedním kostelem, když říkám kostel, pak myslím, že vzhledem k tomu všemu, co se tam dělo, tu byl jeden velký, svatý prostor, kde se lidé modlí a setkávají s Bohem. Ulice v těchto dnech byly kostelem, protože jsme vídali lidi, kteří chodili ulicemi s růžencem v ruce“, zakončil své zamyšlení apoštolský nuncius v BiH, arcibiskup Luigi Pezzuto, a arcibiskup Henryk Hoser potvrdil, že “Mladifest vysílá poselství celému lidstvu“.
Krása liturgie na Festivalu
Toto je čas intenzivní formace. Formace inteligence srdce a ta podoba formace, která se tady nabízí, výuky, katecheze, které jsou poskytovány při bohoslužbě slova, nebyly určeny jenom těm, kteří tady byli přítomní, ale celému světu a všichni účastníci zdůrazňovali kvalitu katechezí, které tady, v Medjugorji, slyšeli. Festival, také ukazuje krásu liturgie. Do liturgie jsou vkládány elementy, které tě oslovují, dojímají… Například plátno, které je sto metrů dlouhé a mladí ho popsali svými prosbami a potom na počátku mešní slavnosti (poslední večer) bylo přeneseno před oltář. Krása liturgie je zdůrazněna hudbou a zpěvem. A chci říci, že hudba mezinárodního sboru a orchestru je vysoce kvalitní. Sbor a orchestr společně vytvářejí celek, doprovázející modlitbu. A aby se trochu rozhýbali, mladí, kteří hodiny nehybně sedí, využívají hudební animace. Pohyby a gesta v doprovodu písní a sboru, a přitom se nejedná o žádnou sportovní gymnastiku.
To ukazuje hodnotu festivalu i to, co je třeba zdůraznit, že bylo velikým vkladem také angažovanost lidí, kteří všechno organizovali. Například volontéři, to jsou mladí, kteří patří k Františkánské mládeži farnosti Medjugorje, kteří vykonali opravdu ohromnou práci, aby pomohli v organizaci všeho toho, co tu je. Mimořádný je přínos médií. A co je velmi důležité je technická služba. Služba, kterou zvenku není vidět, ale je velmi důležitá.
To, co je dále potřeba zdůraznit, je příspěvek farníků, kteří s láskou pečují o to, aby lidé, kteří sem přicházejí do jejich domovů, byli přijímáni s velkorysostí. A naši farníci v Medjugorji jsou si vědomi, že jsou i oni zodpovědní za průběh plodů poutí a za poutníky po celý rok. Festival mládeže je projevem jednoty. Lidé přijíždějí z celého světa, z mnohých národů, kultur a jazyků, a všichni se tady cítí, jako jedna rodina. Festival sjednocuje i farníky a farnost.
Děkujme za všechno, co bylo, co se děje, protože mnozí poutníci říkají, že je tady cítit přítomnost Někoho kdo je přítomen, ale není vidět. Tato přítomnost je poutníky silně prožívána“, řekl apoštolský vizitátor se zvláštní úlohou pro farnost Medjugorje, arcibiskup Henryk Hoser.
(převzato z oficiálních stránek poutního místa medjugorje: www. medjugorje.hr)
Toto povídání o Medjugorji vyšlo ve zpravodaji města Trhový Štěpánov. Napsala ho Magdalénka Paťhová, která s námi, s maminkou nebo celou rodinou, jezdí pravidelně do Medjugorje.
Do Medjugorje jsem jela poprvé v šesti letech s maminkou a bratrem Vojtou.
Toto místo se mi moc líbí, nedovedu si představit život bez něj. Od té doby tam jezdím každý rok.
ZJEVENÍ PANNY MARIE
Medjugorje je malé město v hornaté oblasti Hercegoviny.
Ještě v r. 1981 to byla malá vesnice s několika domky, kde se naháněly ovce na pastvu a místo aut jezdily koňské povozy. V té době tam žilo i šest dětí – Ivanka, Mirjana, Jakov, Ivan, Vicka a Marija.
24.června 1981 šla šestnáctiletá Mirjana s Ivankou z vesnice Bijakoviči do vesničky Čiliči. Ivanka se najednou podívala na kopec Crnica (Podbrdo). Nad jedním keřem spatřila nádhernou záři, nad níž se vznášela usměvavá dívka. Ivanka vykřikla na Mirjanu: „Podívej se, tam je Panna Maria!“ Mirjana nic neviděla a vysmála se jí: „Přeskočilo ti? Proč by se nám a tady zjevila Panna Maria? Pojď pryč, kdyby tě někdo slyšel, vysměje se ti!“ Dívky se vrátily domů a řekly to Vicce. Všechny šly opět na kopec, a tam spatřily krásnou ženu s dítětem v náručí. Byly v takovém úžasu, že přestaly vnímat věci kolem sebe. Pak přišel Ivan. Ten se tak ulekl, že utíkal pryč. Děti se začaly bavit o tom, že tak krásný pocit nikdy v životě nezažily. Pak to vzrušeně vypravovaly doma. Nikdo z vesnice jim to nevěřil. Lidé si mysleli, že jsou děti pod vlivem nějakých drog. Druhý den se k dětem přidal i devítiletý Jakov a Marija. Když přišli pod kopec, přes celé nebe se zablýsklo a oni opět uviděli Pannu Marii. Rozeběhli se do prudkého kopce a běželi, jako by je něco neslo. Vůbec nevnímali trní a skály. Zablýsknutí zpozorovali i lidé ve vesnici a utíkali za nimi. Panna Maria s dětmi začala mluvit a modlila se s nimi. Pak se každý den zjevení opakovalo. Do Medjugorje začali přicházet lidé z celého okolí. Byly zřízeny komise, které zkoumaly zdravotní stav dětí, a to, jestli si nevymýšlí. Všechny děti byly podrobeny těžkým zkouškám. Výsledky však ukázaly, že jsou úplně v pořádku. Mezitím začalo docházet v Medjugorji k zázračným uzdravením. Časté byly také nevysvětlitelné a nádherné jevy na obloze, viditelné i několik kilometrů daleko.
Panna Maria se při dalších zjeveních představila jako Královna míru. Jejím hlavním poselstvím je mír, víra, modlitba a půst.
V Medjugorji je kostel sv. Jakuba, který je neustále plný poutníků. Okolo něj je obrovské prostranství pro stovky lidí. Na místo zjevení vystupují denně davy poutníků, také na kopec Krizevac, na kterém je velký bílý betonový kříž. Každý rok se v Medjugorji koná Festival mládeže, na kterém lidé oslavují Pannu Marii hudbou a zpěvem. Přijíždí sem až šedesát tisíc lidí. Medjugorje se postupně stalo známým po celém světě.
Zjevení trvají dodnes.
V Medjugorji jsem navštívila Hrad a Majčino selo.
HISTORIE MEDJUGORSKÉHO HRADU
V Americe žil jeden velmi bohatý člověk jménem Patrik. Nevěřil v Boha a nesnášel křesťany. Nechtěl mít nic společného s Bohem a Pannou Marií. Jeho manželka Nancy se za něj třicet let modlila. Zdálo se, že modlitba nepomáhá. Nancy to ale nevzdávala. Jednou přijeli k Patrikovi jeho přátelé. Začali mu vyprávět o Medjugorji a o zjevení Panny Marie. Patrika to trochu zaujalo. A najednou se chtěl od své manželky o Bohu a Panně Marii dozvědět víc. Naučil se i modlit. Jeho žena byla moc šťastná.
Patrik prodal vše, co měl, a odstěhoval se do Medjugorje. Tam začal stavět nádherný hrad, na který použil jen kámen z místních vápencových skal. Je to vlastně novodobý hrad s kaplemi, útulnými zákoutími, poustevnami a sochami Panny Marie. Patrik se rozhodl, že tuto stavbu odkáže po své smrti františkánům, kteří se starají o duchovní život v Medjugorji.
MAJČINO SELO
V letech 1992 – 1996 byla v Jugoslávii válka. Je zajímavé, že se v Medjugorji za války nikomu nic nestalo. V jiných oblastech ale ano. Mnoho dětí přišlo o rodiče. O tyto sirotky se začaly starat řeholnice. Dětí přibývalo a sestry se obrátily s prosbou o pomoc na místního faráře Slavka Barbariče. Ten se šel na místní úřad zeptat, zda mu poskytnou místo na stavbu ubytoven pro opuštěné děti. Na úřadě mu nabídli malý lesík, který v té době sloužil jako skládka odpadků. Slavko Barbarič s několika dobrovolníky skládku vyčistil a na jejím místě postavil domy a hřiště s velkou klouzačkou, houpačkami, prolézačkou a jezírkem. Tomuto místu se začalo říkat Majčino selo (v překladu Matčina vesnička) nebo také Zahrada sv. Františka.
Poselství Panny Marie dané vizionářce Mirjaně Soldo
„Drahé děti, velká je láska mého Syna. Kdybyste poznaly velikost Jeho lásky, nepřestávaly byste se Mu klanět a děkovat. Vždy je živý s vámi v Eucharistii, protože Eucharistie je Jeho Srdce. Eucharistie je srdce víry. On vás nikdy neopustil. I když jste se pokoušely od Něj odejít, On od vás neodešel. Proto je moje mateřské srdce šťastné, když vidím, jak se naplněni láskou vracíte k němu; když vidím, že k Němu přicházíte cestou usmíření, lásky a naděje.
Moje mateřské srdce ví, že jste – když vykročíte cestou – víry výhonky, poupata. Ale modlitbou a půstem se stanete plody, mými květy, apoštolové mojí lásky. Budete nositelé světla a budete rozsvěcovat lásku a moudrost všude kolem sebe.
Děti moje, jako matka vás prosím: modlete se, přemýšlejte a rozjímejte. Všechno, co se vám děje: hezké, bolestivé, radostné, svaté – všechno způsobuje, že duchovně rostete, že můj Syn roste ve vás. Děti moje, odevzdejte se Mu, věřte Mu, důvěřujte jeho lásce, ať vás On vede. Ať se Eucharistie stane místem, kde nasytíte svoje duše a potom budete šířit lásku a pravdu, budete vydávat svědectví o mém Synu. Děkuji vám. “
uvolnily se tři místa na pouť do Medjugorje na slavnost Nanebevzetí Panny Marie – cestování autem. (Tato pouť není oficiálně v programu poutí). Odjezd je 13. srpna odpoledne a příjezd 18. srpna. Jede se 9 místným transportérem. Kdo máte zájem, ozvěte se prosím co nejdříve.
Poselství Matky Boží dané vzionářce Marii Pavlovič
„Drahé děti! Mojí výzvou pro vás je modlitba. Ať se vám modlitba stane radostí a věncem, který vás spojuje s Bohem. Děti moje, přijdou zkoušky a vy nebudete silní a hřích bude vládnout. Ale když jste moji, zvítězíte, protože vaším útočištěm bude Srdce mého Syna Ježíše. Proto, děti moje, vraťte se k modlitbě, dokud se vám modlitba nestane životem ve dne i v noci. Děkuji vám, že jste odpověděly na mé volání.“
Poselství matky Boží dané vizionářce Mirjaně Soldo
„Drahé děti, podle vůle milosrdného Otce jsem vám dávala a ještě vám budu dávat viditelné znamení mé mateřské přítomnosti. Děti moje, to je mateřská touha po uzdravení duší. To je touha, aby každé moje dítě mělo pravou víru, aby zažilo zázračnou zkušenost pijíc z pramene slov mého Syna – slov života. Děti moje, světlo víry přinesl na svět svojí láskou a obětí můj Syn a ukázal vám cestu víry. Protože, děti moje, víra pozdvihuje bolest a trápení. Pravá víra činí modlitbu citlivější, koná skutky milosrdenství – jeden rozhovor, jeden milodar. Ty moje děti, které mají víru – pravou víru – jsou navzdory všemu šťastné, protože žijí začátek nebeského štěstí na zemi. Proto, děti moje, apoštolové mojí lásky, vybízím vás, abyste dávaly příklad pravé víry, abyste přinášely světlo tam, kde je tma, abyste žily mým Synem. Děti moje, jako matka vám říkám, nemůžete jít cestou víry a následovat mého Syna bez svých pastýřů. Modlete se, aby měli sílu a lásku vést vás. Ať jsou vaše modlitby stále s nimi. Děkuji vám.“
Výroční zjevení vizionářce Ivance Ivankovičové-Elezové 25. června 2019
Při příležitosti posledního denního zjevení 7. května 1985 Panna Maria svěřila Ivance poslední 10 tajemství a přislíbila, že se jí bude do konce života zjevovat jednou za rok a to na výročí zjevní. Tak tomu bylo i tento rok. Zjevení, které trvalo 4 minuty (18:37– 18:41) bylo v Ivančině rodném domě. U zjevení byla přítomná pouze rodina od Ivanky. Po zjevení vizionářka Ivanka řekla:
Poselství Matky Boží dané vizionářce Marii Pavlovič
„Drahé děti! Děkuji Bohu za každého z vás. Zvláštním způsobem, děti moje, děkuji vám, že jste přijaly moje pozvání. Připravuji vás na novou dobu, abyste byli pevní ve víře a vytrvalí v modlitbě, aby tak skrze vás působil Duch Svatý a obnovil tvář země. Modlím se s vámi za mír, který je nejdrahocennějším darem, přestože satan si přeje válku a nenávist. Vy, děti moje, buďte mé vztažené ruce a s hrdostí kráčejte s Bohem. Děkuji vám, že jste odpověděly na mé volání.“
V Chorvatsku, přímo na Makarské riviéře se nachází krásné Mariánské poutní místo, kterému se říká „Chorvatské Lurdy“ nebo Vepric. Pokud je součástí naší poutě do Medžugorje zastávka u moře a je zde místo na parkovišti, na zpáteční cestě stavíme obvykle zde. K moři je to asi 15 min chůze.
