Duchovní společenství:
„Královna Míru – úplně tvoji, skrze Marii k Ježíši“
Dům je znamením vděčnosti Královně Míru za milosti, které dala světu. Nejedná se o nějaký monument, nýbrž o dům, ve kterém se bude shromažďovat Boží lid, ti, kteří si přejí odevzdat se úplně Ježíši skrze Marii.
Papež Jan Pavel II. ve svém apoštolském listě „Vita consecrata“ nazývá zasvěcený život Confessio Trinitatis , tedy: projev Nejsvětější Trojice. Zdůrazňuje, že takovýto život je „ikonou proměněného Krista“ a že „Panna je vzorem posvěcení a následování.“
Zmíněné místo se nachází v Bijakoviči, ( Medžugorská farnost v Bosně a Hercegovině ) a vytváří právě takovou ikonu. Ukazuje očím věřících duchovní skutečnosti, odvíjející se v duších věřících, život, jenž se v nich rodí a touží se projevit.
Zasvěcení členové této duchovní rodiny tvoří komunitu s názvem „KRÁLOVNO MÍRU, ÚPLNĚ TVOJI – skrze Marii k Ježíši“, která sídlí v Bijakoviči a v jiných zemích. Žijí jednoduše jako věřící katolické církve podle vzoru prvních křesťanských komunit. To, o čem vám píšu, dosvědčují svým životem podle povolání, kterého se nám dostalo.
Komunita si přeje, aby skrze toto svědectví promlouval Duch Svatý na přímluvu Nebeské Matky. On hovoří v tichu. Uslyšíte jej ve svých duších.
Přicházíte-li na místo, které vám popisujeme, je nutné abyste se ztišili k naslouchání Duchu Božímu. Zapomeňte na fotoaparáty a touhu po hmotných věcech. Odložte stranou jakoukoliv zvědavost, dokonce i tu nábožensko-duchovní. Celá zdejší duchovní rodina si přeje být v tomto ztišení.
Vejděte do Mariina Neposkvrněného srdce, jež je úplně otevřené Bohu. Dopusťte, aby k vám promlouval Duch Svatý a aby Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, vám dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho hlouběji poznali ( Ef 1,17 ).
Vše ke slávě Trojjediného Boha!
Ikona
Kolem domu modlitby je vytvořena ZAHRADA tak, aby vznikla ikona. Panna Maria drží VE SVÉM NÁRUČÍ malého Ježíše, dívá se na něj a rozjímá o něm. Zatímco v pravé ruce drží Ježíše a s ním dům, levou rukou je objímá.
Stejnou RUKOU pak přijímá přicházející věřící, usměrňuje je a přivádí je ke svému Synu, Spasiteli celého světa.
„Nikdo z lidí nezná Krista lépe než Ona, nikdo nás nemůže uvést do tak hlubokého poznání Jeho tajemství jako Jeho Matka…
Celá naše dokonalost spočívá v tom, že jsme připodobněni Kristu, s ním spojení a Jemu zasvěceni. Jestliže Maria je Kristu připodobněna nejvíce ze všech stvořených bytostí, vyplývá z toho, že čím více jí bude určitá duše zasvěcená, tím více bude zasvěcená Ježíši Kristu“ (viz Rosarium Virginis Mariae 14.15).
Umělec vytvořil ikonu z PŘÍRODNÍCH PRVKŮ. Vtiskl jí osobitost hercegovské krajiny tím, že zdůraznil krásu kamenů, květin, keřů, trávy… Příroda oslavuje Marii a svého Spasitele. Korunuje Královnu Míru překrásnými květy a zdobí jimi plášť, kterým ochraňuje Ježíše a jeho lid. Zpod jejího PLÁŠTĚ vyrůstá vinice na znamení, že skrze Ni je každé stvoření plodné.
Příroda v ikoně pomalu sestupuje až do nejnižšího místa, aby zde dosáhla k PRAMENI ŽIVOTA.Vše stvořené se obrací k prameni života. Tady se napájí, tady se otevírá vstříc Novému Jeruzalému sestupujícímu z nebe (viz.Zj 21-22) a oslavuje Boha.
Na vytvoření ikony spolupracovalo mnoho lidí inspirovaných a zapojených Bohem do práce na tomto díle.
Řekněme tedy jasně: Toto je dílo Boží!
To přiznává i jeho projektant. Skrze inspiraci Ducha Svatého (4.února 1998) obdržel vizi ikony, aniž by něco věděl o programu tohoto domu. Ztvárnil ji pak v přírodě jako odraz, pozvání a směřování, který se odehrává v duších věřících.
Ikona je ochráněná a zároveň otevřená. Umělec viděl také cesty. Cesty pocházející z římské epochy, jež tudy procházely a současně mnoho „nových cest“, jež vedou k tomuto místu a odtud vycházejí vstříc nové skutečnosti, která se rodí.
Maria „Zahrada Božího života“
Maria je neposkvrněná se zřetelem na jednotu s obětí Beránka. Celé její bytí je službou Bohu, Ona přijímá podněty Ducha Svatého a žije je. Její duše, pro lidskou logiku neznámým způsobem, již od početí přijímá od Boha všechny milosti.
Počne ve svém lůně Boha – člověka skrze Ducha Svatého (viz.Lk 1,26-38). Jím vedena se plně účastní působení Spasitele Ježíše Krista, sjednocujíc se s jeho obětí na kříži. Takto vstupuje do nového mateřství (viz. Salvifici Doloris č.26). Pro toto vše je Maria Matkou Církve, Matkou Kristova mystického těla a každého dítěte Božího. Maria – matka je novou Evou a novým lidstvím.
Její přečisté lůno, její Neposkvrněné Srdce, duše a celé bytí objímají Boží život.V Ní je ve své plnosti vyjádřeno Boží mateřství.V Ní nás Bůh rodí. Ona je zahradou Božího života. Ona je ideálem všech věřících, ideálem Kristovy Církve.
Na ikoně vidíme, jak jsme se již zmínili, její ruku. Maria, nevěsta Ducha Svatého, nás vede podle jeho vnuknutí, s něhou neposkvrněné matky.
Pojďme dál, k její tváři, která kontempluje malého Ježíše nejen vnějškově. Její duše, v Duchu Svatém, kontempluje Ježíšovu duši, proniká tajemstvími života a spasení, ponořuje se v život Trojjediného Boha. I my chceme vejít do těchto tajemství.
Následujme Marii…
Amfiteátr
Při vstupu do amfiteátru se otevře pohled na to, co se nachází v hlavě Matky.Vnější linie její tváře opisuje DUHU SMLOUVY. Pod tváří je tajemství života a spasení – velikonoční tajemství.
Na dně amfiteátru, to je v místě MARIINY MYSLI, je umístěn veliký kamenný kvádr s vytesanou figurou OBĚTOVANÉHO BERÁNKA (viz.Zj.5,6). BERÁNEK JE KNĚZEM, OBĚTÍ A OLTÁŘEM. Z Něj se řine krev a voda a stává se pramenem života, z něhož pijí lidé a všechna stvoření. Okolo pramene života je NOVÝ SVĚT, který se šíří přes kruhy tribun jako vlny, objímající univerzální církev, celé Kristovo Mystické Tělo a všechna stvoření.
Skrze Beránka je náš pohled zaměřen směrem ke „DVEŘÍM SVĚTLA“, jež vedou k Otci světla. Jsou obloženy stejným kamenem jako Beránek a jejich šířka odpovídá šířce Beránka: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu“ ( Jan 10,9 ).
Projít dveřmi může naráz pouze jeden, každý sám. Osobní rozhodnutí musí být svobodné, odpovědné a radostné. Důležité je odevzdat život do rukou Pastýře a umřít sobě. Tehdy se skrze Něj vstoupí do nového života s Otcem.
„Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. Ať ve vás tedy zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu i Otci. A to je zaslíbení, které on nám dal: život věčný“ (1.Jan 2,23-25).
O svých ovcích Ježíš říká: „Já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno“ ( Jan 10,27b-30 ).
Kdo zcela daruje svůj život Ježíši jako oběť lásky, odevzdává Spasiteli vlastní svobodu, aby byl osvobozen z moci Satana a každého jeho díla. Tak ho Satan už nemůže pokoušet víc, než kolik dopustí Bůh, neboť Pravdivý jej ochraňuje.
On v něm kraluje, probouzí jej a křísí pro nový život, v něm žije a působí pro osvobození jiných. Takto v něm a skrze něj triumfuje Boží život, „aby zmařil ďáblova díla“ ( 1Jan 3,8b ). Jakmile se duše upřímně oddá Spasiteli, může bezprostředně zakoušet milosti k ní přicházející.
Dříve než vstoupíme do Otcova domu, musíme s Beránkem projít TUNELEM. Je zapotřebí umřít sobě. Kdo umře sobě jako Maria, jako apoštolé, chodí ve světle víry, naděje a lásky, i když prochází dolinou smrti ( viz. Žl 23 ). Je veden Duchem Svatým. Před ním jde Pastýř a vede jej k Otci.
„Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas“ (Jan 10,4).
Maria je dokonalou učednicí Pána. Naslouchala jeho hlasu a s ním vešla do Otcovy slávy. Pochopila cestu, protože všechno obětovala Bohu: svého Syna, svůj život a všechny svoje děti. Proto Duch Svatý mohl vést její život.
V Marii a s Marií jdeme i my a zpíváme novou píseň: „Veliké a podivuhodné jsou tvé činy, Pane Bože všemohoucí; spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů.
Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu, neboť ty jediný jsi Svatý; všechny národy přijdou a skloní se před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy vyšly najevo“( Zj 15,3-4 ).
TRIBUNY jsou určeny pro přijetí věřících, kteří se chtějí skrze Marii plně sjednotit s obětí Beránka. Oni tvoří Mariinu korunu, a v nich Neposkvrněná triumfuje, neboť sjednocená s nimi a s Beránkem se zcela zvláštním způsobem stává Matkou (viz. Salvifici Doloris č. 26).
V krvi a vodě se všechno obnovuje a vyzdvihuje k Bohu.
Hlavní SCHODIŠTĚ amfiteátru tvoří KŘÍŽ. Na něm je obětován Beránek. Na něm je pramen života a nový svět. Na to místo je možné sejít a vystoupit jedině skrz kříž.
Napravo od Beránka je umístěn AMBON. Na něm je položená Kniha života, která byla odpečetěna krví Beránkovou (viz. Zj 5,5).
Tyto prvky se nacházejí přesně ve výši ucha Panny Marie a symbolizují její neustálé naslouchání Slovu.
Maria počala SLOVEM BOŽÍM, sjednotila se s ním v Duchu Svatém a tak vešla do slávy. To je poslání i nás všech: kdo se sjednotí s obětovaným Beránkem jako Maria, pochopí tajemství života a Slovo Boží jej promění.
Ježíš je obětovaný Otci v Duchu Svatém. Je křtěn ohněm ve svém obětování. Jeho oběť je dokonalá. A každý, kdo se zcela odevzdá Ježíši Kristu skrze Marii, bude zapálen ohněm Ducha Svatého, aby se stal živou obětí, svatou a Bohu milou (Řím 12,1).
A to je vyjádřeno PLAMENEM, hořícím nalevo od Beránka. Ambon i ohniště jsou vytesány ze stejného hercegovského kamene jako Beránek. Tvoří jednotu.
V Mariině neposkvrněnosti se přichází k Beránku s přáním být sjednocen s jeho obětí, odevzdat vlastní život jako OBĚŤ BOŽÍ LÁSKY. To je pravý smysl účasti na Mši.
Od obětovaného Beránka, který dává plnost života, se nic nežádá, neboť on už dal člověku všechno. Zde se daruje a odevzdává život Jemu, aby byl obnoven v Jeho krvi.
Tady nám nepomůže žádná filozofie. Potřebujeme jednoduše vejít do společenství s Ním, jenž je „Cesta, Pravda a Život“ (Jan 14,16). Skrze Něj se život stává vzkříšeným, novým, zdravým, plným plodů Ducha Svatého.
„V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: ,Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo.´ To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili“
( Jan 7,37-39).
„A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova“ (Zj 22,1). Ale řeka života proudí také z apoštolů a ze všech, kdo odevzdali svůj život: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás“ ( Jan 20,21).
Duchovní cesta
Centrálním tajemstvím křesťanské víry je VELIKONOČNÍ TAJEMSTVÍ.
V milostiplných událostech, které nastaly prostřednictvím Panny Marie v Medjugorské farnosti, je už od počátku kladen důraz na slavení velikonočního tridua v každém týdnu. Z tohoto důvodu je budova vystavěna ve tvaru kříže, na kterém je ukřižován Ježíš Kristus. Takové řešení vychází z úmyslu přivést Boží lid k pochopení tajemství Kristova Kříže, Ježíšovy oběti a sjednocení se s ní, k vyzdvižení se k Otci v Duchu Svatém.
Při příležitosti výročí Panny Marie Fatimské v roce 1995 se členové duchovní rodiny, kteří se již vydali na tuto cestu, sešli na místě, kde později vyrostla stavba, aby byli přítomni položení „ZÁKLADNÍHO KAMENE.“
Ve Fatimě Královna Svatého růžence, vyzvala svět k oběti a ohlásila triumf svého Neposkvrněného srdce.
V tento den více než dvě stě lidí stvrdilo podpisem obětování svého života Ježíši skrze Mariino Neposkvrněné Srdce. Jejich podpisy byly zakopány vedle základního kamene společně s různými relikviemi svatých (Mariiny relikvie pocházející z Efesu , trochu země z Betléma a Genezaretu, relikvie vyjmuté z jeskyně sv. Michaela Archanděla v Gargánu, několik relikvií sv. Františka a sv.Kláry, sv. Tomáše apoštola, sv. Antonína z Padovy, sv. Pia z Pietralciny, sv.Gemmy Galgani, sv. Terezie od dítěte Ježíše a nakonec několik medailí sv. Benedikta).
Při této příležitosti přítomní vyjádřili přání, aby dům patřil Královně Míru, aby mu vládla a podporovala v něm růst trinitárního života.
Dále bylo zdůrazněno, že v domě bude přebývat Mariina čistota, chudoba a poslušnost. Je vyloučeno jeho využívání pro jakékoliv obohacení, nesmí sloužit osobním zájmům, pouze ke slávě Boží.
Panna Maria se zjevuje v Medjugoriji, protože chce svolat Boží lid a celé lidstvo k návratu k jejímu Synu a přeje si, abychom ho přijali jako Spasitele, před kterým musí pokleknout každé koleno.
Panna Maria nás neustále zve k modlitbě, což znamená k intimnímu vztahu s Bohem prostřednictvím svého Neposkvrněného Srdce.
Z toho důvodu nám říká, abychom obětovali vlastní život Ježíši Kristu, aby ho on pozvedl k Otci a aby ho proměnil.
Obětovat svůj vlastní život znamená sjednotit se s Kristovou obětí, přejít z korumpovaného života v hříchu do nového života, který vyvěrá z Ježíšova Srdce a který se za nás obětoval na kříži.
Přejeme vám příjemný pobyt v našem Domě modlitby a šťastnou cestu k novému stvoření.