jmenuji se Jaroslav Balat a chci se s vámi podělit o událost jménem „PĚŠÍ POUŤ DO MEDŽUGORJE“. Vydali jsme se na ni 4. června 2016 společně s mým kamarádem Václavem Schneiderem. Vyšli jsme z mariánského poutního místa CICLOVA.
Toto poutní místo CICLOVA leží v Jihozápadním Rumunsku, v Banátu. Již dvě stě let sem putují dvakrát ročně čeští krajané, kteří v okolí žijí. (Celkem je nás zde šest českých vesnic). MEDŽUGORJE je místo které doufám všichni znáte, a je nám tedy jasné, proč tam jezdíme. Jelikož oba pocházíme s těchto vesnic, tak jsme se po dlouhém uvažování rozhodli, že tyto dvě poutní místa spojíme pěší poutí. Důvodů k naší pouti bylo několik: Láska k naší nebeské Matce a k těmto místům, kam jsme s důvěrou chodili a stále chodíme. Z lásky obětovat Bohu svůj čas, svojí bolest, fyzickou i psychickou a vše co k pěší pouti patří, prostě, odevzdat se na šestnáct dní Pánu Bohu a důvěřovat mu.
Trasa byla dlouhá 560 km. Doma jsme si říkali, že se většinu času budeme modlit – tím mám na mysli – modlit se ústy a rozjímat. Nepočítali jsme s tím, že z větší části dne se budou modlit jen naše nohy, které na něco takového nebyly zvyklé.
A ani adrenalin nám nechyběl.
Do cíle jsme došli unavení, ale zdraví a šťastní.
Tato pouť nám ukázala, že lze žít i z mála, jen z toho co si člověk nese na zádech. Na závěr chci říci, že člověk když se za něco, nebo pro někoho obětuje, Bůh mu to mnohonásobně vrátí. Akorát my si to mnohdy ani neuvědomujeme.
V Medžugorji jsme se přidali k poutníkům, kteří zde přijeli autobusem…
… a snad jsme je také motivovali k větší odvaze k životu!
