Vážení a milí přátelé,
tento rok pořádáme pouť do Medžugorje i na velikonoční svátky. Vyjíždíme 8. dubna ráno a vracíme se 13. dubna večer. Všichni jste srdečně zváni si tyto dny prožít v tichu, ústraní a modlitbě.
Připomeňme si alespoň v krátkosti co se v tyto svátky děje.
Velikonoce jsou nejstarší nám známé křesťanské svátky, o jejichž slavení máme bezpečná svědectví už ve 2. století po Kristu. Na rozdíl od vánočních svátků jsou to svátky pohyblivé, které se od roku 325 podle rozhodnutí církevního koncilu v Niceji slaví v neděli po prvním jarním úplňku. Nejdříve tedy mohou být 22. března a nejpozději 25. dubna.
Názvy těchto svátků v řečtině (Pascha), latině (Dominica Paschae), italštině (Pasqua), španělštině (Pascua), francouzštině (Pâques), dánštině (Paaske), ale i v ruštině (Pascha) jsou odvozeny od hebrejského slova PESACH, což byl svátek slavený v noci ze 14. na 15. den jarního měsíce Nisan, při němž pastýři obětovávali beránka. S tímto svátkem pastýřů byl později spojen svátek Mazzot, slavený od 15. do 21. dne měsíce Nisanu. Mazzot je svátek první sklizně, při němž jsou pečeny chleby z nekvašeného těsta (odtud v kralickém překladu bible svátek přesnic). Později oba tyto svátky splynuly ve svátek jediný, slavený v upomínku na osvobození Židů z egyptského zajetí.
Křesťanství převzalo pouze termín slavení těchto svátků, ale jejich náplň je zcela jiná. Velikonoce jsou nejvýznamnější svátky v církevním roce, oslavované na památku ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pro křesťany je Ježíš obětním beránkem, obětovaným pro spásu všech lidí. Velikonoce tak představují i cestu ze smrti k životu: Ježíš prochází smrtí k životu a předjímá tak vyjití křesťana ze smrti k životu s Bohem.
ŠKAREDÁ STŘEDA
Tento název prý pochází od toho, že se Jidáš škaredil na Krista. Proto se podle lidové víry nesmí nikdo toho dne mračit, jinak by se škaredil po všechny středy v roce. V lidovém prostředí se tomuto dni říkalo také sazometná nebo smetní středa, protože se toho dne vymetaly komíny.
ZELENÝ ČTVRTEK
Jeho název je odvozen od zeleného mešního roucha, jež se toho dne užívalo. Tento den se měla jíst zelená strava (špenát, různé druhy zelí), aby byl člověk celý rok zdráv. Toho dne zní kostelní zvony po mši naposledy („odlétají do Říma“) a znovu se rozezní až na Bílou sobotu. Výraz Zelený čtvrtek pravděpodobně souvisí s německým výrazem greinen (n. grienen) s významem plakat, naříkat. Změnou hlásek vzniklo pojmenování Gründonnerstag, což se do češtiny přeložilo jako Zelený čtvrtek.
Večer se slaví mše svatá na památku Večeře Páně. Připomíná se při ní Poslední večeře, kdy Ježíš ustanovil eucharistii. Na památku Ježíšova gesta, který při večeři také umyl nohy apoštolům, také kněz nebo biskup umývá nohy některým věřícím. Během mše často přestávají zvonit zvony (viz lidové rčení „zvony odlétají do Říma“) a hrát varhany až do sobotní večerní bohoslužby.
Při bohoslužbách se až do soboty místo zvonků používají tzv. klapače. Na vesnicích se často konalo hrkání na připomínku Kristových pašijí.
VELKÝ PÁTEK
Velký pátek je dnem, kdy si věřící připomínají Kristovu oběť na kříži. Současně se jedná o den pokání a postu (věřící nejedí maso a mohou se do sytosti najíst pouze jedenkrát za den). Na Velký pátek se neslaví mše, nýbrž bohoslužba na památku Umučení Páně. Ta má ideálně probíhat kolem 15. hodiny, kdy Ježíš zemřel, čas však může být i jiný.
V začátku bohoslužby se kněz v tichosti ukloní a lehne si na zem tváří k zemi. Gesto vyjadřuje pokoru člověka „pocházejícího ze země“ i zármutek a bolest z Kristova umučení. Během bohoslužby se čtou nebo zpívají pašije a modlí se za celý svět, protože Kristus zemřel za všechny. Věřící také uctívají kříž.
Na Velký pátek je zvykem modlit se křížovou cestu. Velký pátek je státním svátkem.
BÍLÁ SOBOTA
V českém prostředí se před vigilií (bohoslužbou po západu slunce) na Bílou sobotu světil oheň před vchodem kostela. Při slavnosti VZKŘÍŠENÍ se z „Božího hrobu“ v kostele vyzvedla monstrance s Nejsvětější svátostí a také Kristova socha, které se v průvodu nesly obcí.
NEDĚLE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ KRISTA
Je největším svátkem křesťanského roku. Mše má slavnostní ráz. Den, kdy Kristus vstal z mrtvých. V rámci svátku se provádělo svěcení velikonočních pokrmů – beránka, mazance, vajíček, chleba a vína. Na některých místech Čech obětoval hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno zahradě, poli a studni, aby byla dobrá úroda, hojnost ovoce a zdravá pitná voda
